Ne, neměla to být snídaně :D. Tu jsem stihla ještě doma, a jako obvykle kaši. Nečekaně.
Ihned potom, co jsme se vybalili, jsme vyrazili do města. Metrem jsem jela úplně poprvé, a řeknu vám, že jsem si ho docela zamilovala. Sice jsme poprvé nasedli na opačnou stranu, ale potom jsme už jezdili jako pravé "pražandy" :D. Je to taková rozežranost. U nás, v malém městečku, jsme rádi, když nám jede vlak či autobus každou hodinu. Tady vás štve, když dojdete pozdě a musíte čekat DALŠÍ 3 minuty :D! No zvykla bych si rychle.
Co jsem si ale dost všímala, byl neustálý spěch. Opravdu, pořád se tam někdo za něčím honí. Tolik lidí v kravatě či módních oblečcích s kufříkem v ruce spěchajících v jednom kuse. Poprvé jsem se nad tím zamyslela, když jsem jela na eskalátorech vedoucích na metro a pochopila, že lidi stojí po jednom na pravé straně a ta levá se nechává průchozí pro ty "spěchající". A že těch spěšných lidí bylo habaděj.
Docela by mě zajímalo, kolik kroků jsme měli v nohou. Dohromady jsme v Praze strávili 3 dny. A to stylem, ráno jsme o půl 10 vyšli na metro a na byt se vraceli ve večerních hodinách. Takže třeba deset hodin na nohou.
Řeknu vám, chvílemi jsem myslela, že mi i upadnou. Jenže když se tak procházíte z náměstí na náměstí, na Karlův most, sem tam potkáte nějaké ty "baviče", Pražský hrad, to vám to utíká opravdu rychle.
Co jsme si nemohli nechat ujít, bylo nákupní centrum Palladium. Těch obchodů a kaváren. Ale co teprve Nike, do kterého jsem měla v plánu jít úplně od samého začátku. Neměla jsem tušení, kde obchod najdu, ale štěstěna byla při mně a našla jsem ho úplnou náhodou.
Tolik krásných věcí, botů a nevím čeho všeho. Dokázala bych si tam vybrat, o tom žádná.
Nakonec jsem si koupila dvoje boty, jedny sportovní a jedny na "normální chození". Adidasy jsem našla v dvoupatrovém A3 sportu, kde jsem byla taky jako v ráji.
Padly mi do oka už z dálky. A po zjištění, jak měkkounké jsou (doslova jako v peřince, opravdu doslova), bylo rozhodnuto. Prostě jsem je tam nemohla nechat.
Další věcí, co byla na našem listu od samého začátku, byla jednoznačně návštěva známého muzea voskových figurín Grévin. Vstupenka mě vyšla na 250 Kč (student, dospělého na 350 Kč) a podívaná to byla neskutečná. Dost se mi líbila celková atmosféra, jako by jste byli někde ve fantasylandu. Najdete tam Hurvínka, Alberta Einsteina, Karla Gotta, Michaela Jacksona a mnoho dalších.
Možná jsem od toho čekala víc, protože celková prohlídka nám zabrala něco přes půl hodiny, ale spokojenost byla i tak.
Rozhodně doporučuji, pokud budete mít někdy do Prahy cestu.
Teď pár věcí, které jsme neplánovali. Třeba to, že jsem si na náměstí nechala na sebe dát dva hady (nemám tušení, co za hady to bylo, jen vím, že byli bezkonkurenčně delší a tlustší než nějaké užovky:D), takže si můžu odškrtnout další bod, co bych chtěla v životě zkusit :D.
Musím ale říct, že to vůbec nebylo tak hrozné, jak se zdálo.
Byli docela klidní a vůbec ne slizcí, jak si všichni myslí. Dokonce mi to po chvilce ani nevadilo a snad na jednu minisekundu jsem si i říkala, že by možná nebylo zase tak špatné mít jednoho doma. Ale tuto myšlenku jsem měla opravdu jen tu minisekundu :D.
Další super zážitek bylo hledání bytu. Ale pozor, ne hned napoprvé, co jsme dojeli. To jsme byli dovezeny přímo na byt. Ale my chytré jsme si nenapsali přesnou adresu a jediné co jsme si pamatovali, bylo Praha 4 Michle. Ani nevím jak, ale dostali jsme se na úplně druhou stranu a celkové hledání bytu nám trvalo asi hodinu :D. Ani nevíte, jak jsme byli rády, když jsme se konečně dostavili na to správné místo. To vám bylo ale radosti!
..v příštím díle bude jedno téma, a to jídlo. Jak jsme se stravovali, co jsme ochutnali a jak dopadlo naše nevaření. Ale o tom tedy až příště :).