To byly časy, kdy mě trápilo možná tak to, jestli bude můj sněhulák ze tří koulí či ze čtyř. Nějaké chladné počasí šlo kolem mě.
Vůbec mi nevadilo, že jsem došla domů durch promočená a zmrzlá na kost. Horký čaj a pudink to jistil. Jedinou nevýhodu, kterou jsem tehdy v zimním ročním období viděla, byl krátký den.
Toto období ovšem pominulo a následovalo období "nesnáším zimu".
Vadil mi sníh, vadila mi břečka, vadilo mi chladno. Zimu jsem snesla jen při lyžování, a to mělo taky spotřební lhůtu. Dvě hodiny a stačí. Pak mi bylo samozřejmě moc velké chladno a zase jsem měla zimu ráda o něco méně.
Nejlépe mi bylo doma v teple při šálku čaje s puštěným filmem či jinou činností. Ne, knihy jsem v té době nečetla. Nenacházela jsem k nim žádné pouto.
A nebo jsem taky ráda trávila čas s kamarádkami u kafe nebo kdekoliv jinde, ale samozřejmě tam muselo být teplo.
Dokonalá dovolená byla v mých představách nejlépe někde u moře a minimálně 28 stupňů.
A teď tady sedím, popíjím kafe a přemýšlím, jak se mé postavení vůči tomuto zimním období mírně změnilo. Nebo spíše začalo vracet do dětských kolejí ?
Poslední dobou mám v hlavě myšlenky, jak je venku vlastně teď krásně. Vždyť ono to má taky něco do sebe.
Sníh sice ještě není, ale na vytáhnutí zimního kabátu to už je. Tím začínám první pozitivum, nad kterým dumám.
Zimní móda. Kdy jindy vytáhnout ten krásný svetr, koupit si vysoké kozačky a natáhnout kožené rukavice, než teď ?
Někde uvnitř si začínám přát, aby už konečně napadl sníh. Abych se mohla dívat ve škole mlčky z okna a pozorovat tu bílou nádheru. Dělat stopy mými novými botami. Chytat řasami vločky. Znovu si postavit sněhuláka a jen tak se začít s kamarády koulovat.
Taky asi po pěti letech znovu sepisuji dopis Ježíškovi.
Jinak řečeno, vrátit se do dětských let. Alespoň na chvíli.
Nejspíš to bude tím, že už nejsem to malé dítě, které se zabývá maličkostmi. Začínám řešit problémy. Být ve stresu. Přemýšlet nad vážnějšími věcmi. Uvědomovat si realitu.
A každý potřebuje jednou za čas utéct a opustit od světa dospělých. Takzvaně si pročistit hlavu. Jinak by jsme se asi zbláznili.
Stejně ale jak stavění sněhuláků, tak si stále užívám lenošení doma v přítomnosti horkého čaje a čtení knihy. Zmiňovaný vztah k nim jsem našla teprve před půl rokem. Nikdy jsem nemohla pochopit vášnivé čtenáře, a teď jsem jednou z nich. Dokonce jsem je dobrovolně zařadila do dopisu Ježíškovi.
Je zajímavé, jak se naše postoje v průběhu života mění. Samozřejmě ale ne všechny, například jaro a léto mám ráda pořád. Je to mé nejoblíbenější období od jakživa. Nebo třeba dovolená u moře s rodinou. Rodinné oslavy, rodinné obědy.
Tomu já holduji odnepaměti.
Jaký máte názor na zimu vy ? :)
Je to trošku jiný charakter článků, než jaký obvykle píšu. Už delší dobu jsem dumala nad nápadem, že bych s nimi začala. Byly by to takové mé úvahy nad věcmi z všedního života, mé zkušenosti a podobně. A tak se ptám vás, čtenářů, uvítali by jste tady články tohoto typu ? :)