Prague (část 2)

Jak asi už víte, v Praze jsem byla toto léto již dvakrát. A že to od nás ze Zlínského kraje není zrovna krátká cesta. Ale když se naskytla možnost, nevidím důvod se jí nechopit.
Ovšem tento druhý výlet už byl o něco "zábavnější" než první. Zábavnější jak z dobré stránky tak i z té špatné. Ale jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré.
A zkušeností není nikdy dost!



Ne nadarmo jsem dala první obrázek právě tento. Je to asi nejhezčí fotka, co jsem za výlet pořídila. Takže by i měla nalákat nejvíc lidí :D.
Už si nepamatuji, co to bylo za restauraci, ale zaujala mě u nich nabídka vegetariánských jídel.
Ne, nejsem vegetariánka. Jenom mě prostě lákalo to zkusit, protože to vypadalo na fotce strašně dobře.
A co víc, asi poprvé se mi stalo, že jídlo vypadalo líp na talíři než vyfocené.
Tleskám, smekám.
Jednalo se o kuskus se sušenými rajčaty, grilovaným seitanem a nějakou tou zeleninkou.
Pod seitanem jsem si představovala úplně něco jiného, protože když jsem si ho koupila v obchodě, konzistence byla úplně jiná. Tady mi to připomínalo trošku chleba :D.
Nebylo to špatné, ale kupovaný u mě rozhodně vede.


Jak jsem zmiňovala v minulém článku, doslova jsem si ujížděla na domácích limonádách. Klidně i 3x denně. 
Zprvu jsem byla věrná jen citronádě, ovšem bych to nebyla já, aby mi to nedalo a nezkusila i jinou, konkrétně okurkovou
Nedokázala jsem si tu chuť nějak představit, ale po prvním usrknutí jsem nabyla jistoty, že jsem určitě nešlápla vedle. 
Jediné, co mě trošku vyvádělo z míry byly ty ceny, od 50 - 100 korun za jednu limonádu :D. Tak se vydělává.


Hlavní náplní našeho v pořadí druhého výletu byla celodenní návštěva všemi známého aquaparku Aquapalace Praha
Těšili jsme se tam jako malé, doslova. A taky jsme se tam jako malé chovali :D. 
Tolik tobogánů, skluzavek a ta divoká řeka. Teda nevím, jestli se jí tak říká, ale my jí tak říkali. Byla hodně dlouhá, hodně "hrbolatá", prostě pro nás jako stvořená. 
Dojeli jsme tam v 10 ráno a odjíždělí v 6 večer. Na oběd jsem si dala brambory s grilovaným kuřecím a zeleninou v jedné kantýně. Dobré to bylo, ale zase - ty ceny. Ovšem to už si člověk nevybere.

A s aquaparkem se pojí naše první "zábavná" příhoda. 
To je tak, když neumíte chodit, sjedete pět schodků po zadku, v ruce máte mobil a displeyem dolů s ním práskáte o zem. 
Pak se není čemu divit, když vám absolutně nereaguje horní polovina obrazovky.
A s tím se pojí i má omluva za můj slib, že budu instagramčit jako zběsilá. Ještě dlouho asi nebudu. Takže tímto omlouvám mou dosavadní neaktivitu do doby, než budu mít nový mobil. Což počítám do konce září, snad.. :D


Těstoviny s kuřecím masem, nějakou tou zeleninkou a majonézou
Tímto jsme se posilnili po náročném dni ve vodě. A že opravdu náročný byl, další ráno jsem byla dost rozlámaná. Kde se na to hrabe bolest svalů z workoutu :D!


Vidíte to, co já :3 ? Ne, to jsem si nemohla odpustit. Navíc už byl pomalu čas večeře. 
Takže volba byla jasná. Sendvič s tuňákem, vejcem, pomazánkou, cibulkou a petrželí. 
Já snad ani nepopíšu, jak dobré to bylo. No prostě, MOC MOC MOC!
Koupila jsem na Hlavním vlakovém nádraží za 51 korun, což si myslím není zase tak špatné. Na Prahu.


Na závěr ještě něco zábavného a "zábavného". 
Zrovna jsme vyšli z restaurace po výborném těstovinovém salátu a pět minut na to narazíme na tuto megakrutopřísně delikátní věc. Kebab a ještě s čokoládou ? Sem s tím!
A taky bych si to i dala, nebýt totálně přecpaná. Docela jsme litovali, že jsme tu dobrotu nepotkali dřív, protože tohle by bylo opravdické nebe v hubě.

A ta další méně zábavná událost, tu vám popíšu tak nějak ve zkratce. 
Představte si, že dojedete do Prahy, dáte si věci na byt, jdete se projít po Staromáku, do Palladia, na nějakou večeři a však to znáte. 
Už se blíží 11 hodina večerní a tak se pomalu vydáváte zpět na byt. 
Co nečekáte, dveře něčí pomocí vylomené a zaseknuté, dostat se do nich nejde a obě máte 7% baterie. Nikoho tam neznáte a všem jste vlastně docela putna. Tak tohle je i náš příběh :D.
Nakonec se naštěstí všechno vyřešilo (i s pomocí policie) a my jsme o 3 hodiny později konečně uléhali ke spánku. 
Na co bychom vlastně vzpomínali a co bychom vyprávěli jednou dětem, že. 
A to je to dobré, co v tom vidím. Teď už se tomu i zasmějeme, ale věřte, v takové situaci opravdu být nechcete :D!

Disqus Comments